Uplatnění nejen nenásilné komunikace v procesu mediace
Po tyto dny si více než jindy uvědomuji, jak důležitý je mír pro fungování společnosti. Ze stavu míru plyne celá řada výhod, které bereme jako samozřejmost a nevnímáme je. Podobně je to i tehdy, když vypukne válka ve vztahu a dochází například k rozchodu nebo rozvodu. Pokud je mír tak důležitý pro fungování společnosti a vztahů, přijde mi důležité kultivovat dovednosti, které jej podporují, umožňují a obnovují. Jak však na to?
Když sleduji válku a ocitám se v pozici pozorovatele, který nemá přímou možnost ji zastavit, cítím bezmoc a zoufalství. Zároveň si ráda uvědomuji, že ve svém bezprostředním okolí mám možnost situaci a vztahy ovlivňovat. Pokud chceme efektivně rozvíjet mír kolem sebe (a teď nemám na mysli jen ten stav ticha z meditace, ale živé přátelské ovzduší, ve kterém se společně cítíme bezpečně, které nám umožňuje projevovat se, tvořit a navzájem se obohacovat), hodí se nám k tomu určité dovednosti.
Na ty se právě zaměřuje výcvik Mediace pro život, který vychází z nenásilné komunikace a díla Marshalla Rosenberga, Johna Kinyona, Ikea Lasatera a dalších lidí, kteří tyto dovednosti po mnoho let ve své práci rozvíjeli. Jelikož to považuji za velmi efektivní, tuto práci obohacuji také o některé základní dovednosti, které vychází z poznatků o regulaci nervového systému, na základě práce Petera Levina (Somatic Experiencing) a Stephena Porgese (polyvagální teorie). Jedním ze způsobů, jakým můžeme ovlivňovat své okolí je péče o náš vnitřní prostor, například pomocí meditace, praxe všímavosti a dalších modalit vnitřní práce, které nám umožní být více k dispozici a mít větší kapacitu, kterou můžeme nabídnout ostatním.
Představme si, že každý z nás je jako transformační jednotka nebo “čistička komunikačních vod”. Každý z nás má tím pádem možnost ovlivňovat celkový systém tím, jak přistoupíme k momentům
napětí nebo konfliktu. Možná existuje něco jako inteligence míru nebo inteligence pro to, jak se vracet do stavu míru. Koneckonců podle vědeckých výzkumů i interakce malého dítěte a matky opakovaně sleduje vzorec napojení-odpojení-opětovné napojení. Takže pokud se vyvíjíme zdravě a máme k dispozici rodiče nebo člověka, který s nami dokáže tímto cyklem procházet, je to v nás
zakódované a jsme nastavení tak, abychom se do stavu napojení dokázali vracet.
Možnost nápravy nás posiluje v ve vědomí, že svou situaci můžeme pozitivně ovlivňovat a že i když někomu ublížíme nebo uděláme chybu, nemusí to trvale poškodit náš vztah. Ráda bych viděla, že tyto podpůrné dovednosti jsou veřejnosti široce dostupné a děti se je můžou snadno naučit ve škole. Osobně jsem během dospívání neměla kolem sebe moc vzorů efektivního zvládání konfliktů a tyto dovednosti jsem si musela osvojit a natrénovat během delší doby. Lze se to však naučit, hlavně když na to máme podpůrný systém, ve kterém můžeme bezpečně trénovat. A když už si tyto dovednosti osvojíme a umíme je použít na to, abychom přispěli k porozumění a opětovnému napojení, je to pro nás velký zdroj radosti a smyslu. Jak říká Marshall Rosenberg, moci obohacovat život je tou nejvíce naplňující činností, jakou si lze představit. Být v pozici třetí strany má také duchovní rozměr. Pamatuji si práci s manželským párem, který vyhledal mou pomoc v období krize po té, co si jeden z nich našel milostný vztah. Hluboké napojení, kterého jsem měla tu čest být svědkem a podporovat svou přítomností a zkušenostmi bylo pro mě jako třetí stranu nesmírně dojemné a také léčivé.
Jedním ze způsobů, jakým můžeme vnést mír do svého vztahového pole je pozměnit způsob, jakým druhým nasloucháme. William Ury, uznávaný mediátor, to nazývá “revoluci v naslouchání”. Takže často to je méně o tom, co říkáme a více o tom, jak nasloucháme. Ze své vlastní zkušenosti v konfliktních situacích vím, že hodně krát to není o tom, co řeknu, ale spíše o tom co neřeknu. To znamená, že mám možnost volby v tom, jak reaguji, když slyším náročné sdělení, které ve mě spouští reakci. A pokud jdu ještě hlouběji, tak to, že vůbec vnímám možnost volby plyne z vnitřního stavu, který mi umožňuje mít k ní přístup. Tento vnitřní stav se můžeme naučit rozpoznávat a odečítat u sebe i u druhých. Souvisí to se schopností odečítat nastavení našeho nervového systému, jakožto podkladového softweru, který ovlivňuje naše fungování, reakce a komunikace. Také se můžeme naučit, jak se vracet do stavu bezpečí v situacích, kdy reagujeme na vnější ohrožení. Čím více jsme svědkem rozrušení, tím více potřebujeme zapnout svou schopnost naslouchat, abychom dopěli k napojení.
Všechny tyto dovednosti trénujeme v rámci výcviku Mediace pro život. Nejdříve se obeznamujeme se základy procesu, potom budujeme dovednosti, které nás v něm podporují a nakonec vylaďujeme své vlastní reakce (vnější i vnitřní), jelikož, jak ríká William Ury: “největším problémem mediace je sám mediátor”. A to mě vede zpátky k tomu, že to “není to o tom, co řeknu, ale spíše o tom, co neřeknu.” Ve stylu mediace, které se věnujeme je naším základním nástrojem pro podporu porozumění naše schopnost naslouchat, být tady a teď a vcítit se. Co se týče empatie a vcítění, je to jednak o tom, co děláme uvnitř sebe, jednak to, jak ji projevujeme navenek i prostřednictvím slov. Pokud je mediátor důležitým faktorem v rámci procesu porozumění, jeho role obnáší spoustu “neviditelné” práce, například zpracování vlastních hodnocení, transformace představy nepřátele, prohlubování empatie k jednotlivým stranám a také soucit k sobě. Ráda říkám účastníkům našeho výcviku, že mým osobním postojem je nechat se tímto procesem vyživovat, nikoli vyčerpat. Podobně k tomu přistupoval i autor nenásilné komunikace, Marshall Rosenberg, který přímo mluvil dokonce o “milované božské energii” (beloved divine energy), kterou nechává v průběhu procesu empatie nebo mediace v sobě plynout. Pokud si na sebe beru příliš zodpovědnosti za dobrý výsledek, je možné, že ke konci procesu budu unavená. Důležitá část této mírové praxe je objevovat, co nám pomáhá zůstat v kontaktu se sebou a s druhými tak, abychom mediovali ve stavu hojnosti a zazdrojovanosti a také se do tohoto stavu dokázali vracet.
Mgr. Ivana Horáková je trenérkou nenásilné komunikace a lektorkou výcviku Mediace pro život. Je
také mediátorkou a praktikantkou Somatic Experiencing® .